Od stresu mi pomáhá i život na řece

Dva tipy Jana Hřebejka na úbytek stresu.

 Držitel tří Českých lvů za filmy Šakalí léta, Musíme si pomáhat a Horem pádem, filmový, televizní a divadelní režisér Jan Hřebejk si s námi povídal o stresu.

Pane Hřebejku, jak často se cítíte ve stresu? Dokážete poznat, kdy ve stresu jste? Co se s vámi děje?

Stres je součástí mého povolání, nedokážu si představit, že by se filmová režie od stresu nějakým způsobem oprostila. Ve stresu jsem poměrně dost často, ale na druhou stranu se mě stres nejvíc týká těsně před natáčením, nesnesitelně, a nejde s ním nic dělat, a ani časem se to nezlepšuje. Ale celkem se mi už daří být bez stresu při samotném natáčení. A tam mi pomáhá jedna poučka, že film je tak drahá záležitost, že se většinou dokončí.

 

Když jste řekl, že stres je součástí vašeho povolání, řekl byste, že je i jakousi pozitivní motivací?

Ne, pozitivní motivací určitě není. Příprava na film, než to vypukne, je tak komplikovaná, že to připomíná takovou maturitu, v tom smyslu, že neustále řešíte všechny ty otázky naráz. Kdežto, když to vypukne, tak už řešíte tu konkrétní jednu věc. Motivací je mi plat, ale pak také to, že mě má práce baví, že nic jiného neumím, nebo že si myslím, že je to pestrá práce a chtěl jsem ji dělat a mohu ji dělat. Není stereotypní. A co kdyby stres nebyl její součástí? Já si vždycky říkám, že kdyby ty stresy tam nebyly, tak by to okamžitě bylo krásné, ale ony jsou součástí celkově toho pocitu.

 

Vybavíte si, kdy jste měl svůj první stress a z čeho?

Tak takový ten běžný strach z rodičů z nějakého trestu. Nebo ze školy, z náročnějšího úkolu. Ale to má asi každý, ne?

 

Jaká je vaše největší veřejně „publikovatelná“ neřest?

Alkoholismus. Opilectví. To mimo jiné také souvisí se stresem. Spíše bych řekl opilectví než alkoholismu. Takovéto popíjení, které samozřejmě pomáhá k uvolnění od stresu, stejně tak pomáhá kouření.

 

Zážitek/kniha/hudba/divadlo/člověk, který zásadně ovlivnil váš život?

Těch věcí je pro mě mnoho. Každá dobrá literatura, hudba nebo film vám ovlivní nějakým způsobem život.

V těch formativních letech (třináct nebo čtrnáct), kdy jsem poprvé slyšel Beatles. Pocit z desky Abbey Road si pamatuji dodnes. Nebo první deska Led Zeppelin. V divadle inscenace Petra Lébla. Když jsem viděl film Romance pro křídlovku, tak jsem chtěl jít k filmu, pomohlo mně to směrem k tomu se o film zajímat. A knížky Josefa Škvoreckého, Milana Kundery nebo Bohumila Hrabala byly takové knížky, které mě formovaly. A Foglar. V dětství sport. Teď je to takový protiklad, ale já jsem sportovní dítě. Miloval jsem sport, atletiku, hodně jsem se o to zajímal.

 

Co, nebo Kdo vám pomáhá proti stresu? Jak se stresem bojujete? Co vám funguje, nebo i selhává? 

Jednoznačně rodina a přátelé. Sedět s přáteli, něco si uvařit, povídat si o životě, podívat se společně na nějaký film. Bydlím na hausbótu, takže i to, že bydlím na řece, která kolem plyne, mi pomáhá. Co to komplikuje je určitá kombinace netrpělivosti, zodpovědnosti a nějakého typu předsevzetí s nedostatkem vůle, která vede k vytváření stresu, nebo k nějakému typu prokrastinace.

 

Pane Hřebejku, rozhovor s vámi vyjde v lednu, je něco, co byste rád našim čtenářům vzkázal do nového roku?

Nedávejte si příliš přísná předsevzetí do nového roku a nevolte Miloše Zemana. Dvě hlavní věci, aby ubylo stresu.