Co najít na východě? 5

Chcete prožít plnější, vyrovnanější a šťastnější život bet stresu? Zkuste jednoduché asijské principy práce s vlastní myslí. Jen je nejdřív musíte vyhrabat z haldy mystických nesmyslů. Díl pátý:

„Pověst Indie jako pramene mystické moudrosti z ní dodnes dělá magnet pro stovky metafyzických trampů, ztracených duší v různém stádiu zmatení a těch, kdo se snaží uprchnout z rozpadající se materialisticky zaměřené západní civilizace,” píše anglický  novinář Trevor Fishlock v knize Indická složka (1983.) “V Indii hledají odpověď na všechny záhady lidské existence, rozluštění nejrůznějších spirituálních rébusů a znovuobnovení řádu své osobnosti. Pro jejich uspokojení a pro službu jejich duchovním potřebám tu vyrostl vzkvétající ´průmysl osvícení´. Množství guruú a svatých mužů nalezlo v snadné ovlivnitelnosti lidí ze Západu zlatou žílu.“

Ve své vtipné kritice „módních“ východních duchovních proudů a asijských mystických kejklů Trevor Fishlock má i nemá pravdu zároveň. Faktem je, že z tradičního západního křesťanství se v během staletí vytratil mystický a transcendentální přesah. Vznikla z něj kafkovsky mocenská instituce, zajímající se hlavně o restituce a neschopná uspokojit hlubší duchovní potřeby. Koho ještě dnes může naplňovat zbožností podivínský starý muž z Vatikánu, zástupy jásajících jeptišek a nedělní televizní Křesťanský magazín?

Z moderní západní společnosti, jednostraně orientované na materiální hodnoty, soutěživost a výkon, tak zmizel duchovní rozměr, bez něhož ale jen málokdo dokáže uspokojivě žít. Zároveň nám vědci namluvili, že život je jen zvláštním způsobem existence bílkovin. Dokonale měřitelná, vážitelná a zkoumatelná vědecká „objektivní realita“ je ale pro většinu lidí příliš studená a neobyvatelná. Člověk nemusí být náboženský fanatik ani blouznivý sektář, aby výše naznačenou ztrátu něčeho velmi důležitého občas pocítil na vlastní kůži. To, co je kdesi nad námi, si každý z nás může představovat po svém: Božství, Příroda, Prozřetelnost, Buddha, Alláh, Transcendentno, Nejvyšší jsoucno… Ať už to ale nazveme jakkoli, bez občasného vědomého či nevědomého kontaktu s touhle silou se většině lidí žije špatně a bez pocitu vnitřního štěstí.

Poté, co původní západní zdroje transcendentna vyschly, se během posledních zhruba třiceti let zájem duchovně zaměřených lidí postupně obrátil ze Západu na Východ. V roce 1967 přijeli do ášramu gurua Maharišiho Mahéše Jogího v indickém městě Rišikéš členové skupiny Beatles, zpěvák Donovan, herečka a pozdější manželka Woodyho Allena Mia Farrowová a další západní hvězdy. Mystická cesta na Východ byla otevřena. Od těch dob se stále víc západních nespokojenců vydává do Asie hledat lék na šílenou dobu: prozření, osvícení, nirvánu, duchovní zážitky, alternativní životní hodnoty, jiný pohled na svět.

Problém je ale v tom, že Západ si z východních náboženství místo skutečně přínosných psychohygienických technik práce s lidskou myslí (viz čtyři předchozí díly našeho seriálu) vybral spíš jejich tajemné a senzační prvky. Třeba nesmyslnou představu, že kdesi vysoko v Himálaji žijí „duchovní mistři“, kteří řídí běh světa. Image „mystického“ Tibetu a „tajuplné“ Indie vychází z těchto bájí dodnes.

Východního duchovna se pak v 80. a 90. letech dvacátého století zmocnila móda a byznys, spojené s údajně nadcházejícím věkem Vodnáře. Filozofie New age (Nového věku) se stala globální duchovní změtí, v níž už často není možno odlišit původní podnětné a zajímavé východní myšlenky od podfuku a šmejdu, produkovaného s cílem vydělat. Inflace východních duchovních proudů je tak obrovská, že se dnes každý soudný člověk musí při slovech guru či reinkarnace otřásat odporem. Někteří lidé se prostě už vonnými tyčinkami snad i dloubou v nose.

Východní duchovno je v podání knih New age překrucováno a dezinterpretováno. České obchody s duchovní literaturou jsou zaplaveny povrchními senzačními spisky o karmě, čakrách, mantrách, meditaci a osvícení, jejichž autoři často ani nevytáhli paty z domova. Spisovatelé vymyšlených historek o asijských mystických tajemstvích typu Třetího oka od Lobsanga Rampy mají ale bohužel na důvěřivé čtenáře obrovský vliv a jejich knihy vycházejí v milionových nákladech (pod jménem autora Třetího oka, údajného lékaře z tibetské Lhasy Lobsanga Rampy, se ukrývá britský instalatér Cyril Henry Hoskins, který nikdy neopustil Anglii. Když byl jeho literární podvod odhalen, hájil se tvrzením, že Lobsang Rampa byla jeho minulá inkarnace).

Výsledkem všeho toho kýče jsou představy průměrného obyvatele Západu o tom, že na Východě je duchovna víc než kde jinde, že se tu osvícení a Božství válí na ulici, takže stačí prostě jen přijít a zvednout jej. Jde o bizarní názor, že už samotná cesta do Indie či Tibetu je zárukou osvícení, že tu lze najít nirvánu do tří dnů a za týden se vrátit domů jako duchovně probuzená bytost. Z duchovně zaměřených výprav do Asie se v poslední době stala móda a na organizování cest po indických ášramech se vrhly i některé velké cestovní kanceláře. Pokud se ale vydáte na cestu s představou, že na Východě objevíte něco převratného, naučíte se tam vidět auru, číst myšlenky, levitovat, že dosáhnete nirvány či pročistíte své čakry, budete těžce zklamáni.

Pokusy o dosažení východního osvícení narážejí na obtížně překonatelnou kulturní bariéru. Obyvatel Západu, vychovaný ve zcela odlišné filozofické a kulturní tradici, si totiž nadevše cení vlastního ega, neopakovatelné individuality a osobnosti. Východní osvícení je ale naopak odvržením „Já”. Podobné „prozření“ je západní mysli zaměřené na ego cizí. Psychiatři by ho nejspíš označili za vážnou duševní poruchu.

Tuto výstrahu je třeba brát vážně: některá východní náboženská narkotika mohou být při předávkování stejně nebezpečná, jako nejtvrdší chemické drogy. Ti, kterým se i přes výše popsanou kulturní bariéru podařilo přeskočit mezi škatulkami západního a východního myšlení a dosáhnout „osvícení“, totiž už často nejsou schopni normálního fungování v západní společnosti. Na cestách po Indii občas potkáte Evropany či Američany, kteří pod vlivem nějakého místního gurua ztratili zájem o návrat nejen ve fyzickém, ale i psychickém smyslu slova. Mívají nepřítomný pohled a neustále si potichu mumlají modlitbičky a kouzelné mantry. Sami zvažte, zda je podobný způsob osvícení výhrou, nebo naopak prohrou.

Pro objektivitu je ale třeba dodat, že někteří z nemnoha hledačů, kterým se opravdu podařilo něco podstatného na Východě najít, vidí výsledek svého snažení přesně opačně. „Pocit a představa ´Já´ projde v pokročilém stádiu spirituálního vývoje netušeným a nepředstavitelným osvobozením,“ říká buddhistický mnich českého původu Ashin Ottama v rozhovoru pro časopis Baraka (3/1997, dostupné na www.baraka.cz). „To, že se otevře klec našeho egocentrického pocitu ´Já´ ale neznamená, že adept něco ´drahého´ ztratí. Co zanikne, je jenom ulpělost na lživé představě sebe sama, strach o ´Já´.“

Ottama je přesvědčen, že západní lidé mohou tímto způsobem použít Buddhovy nauky k tomu, aby zbavili svůj život zbytečných utrpení a neutěšenosti. „Buddhismus může pomoci zvýšit schopnost západního člověka přijímat radost,“ říká.

Defragmentace harddisku

Je dobré si uvědomit, že cesta k jakémukoli poznání je obtížná a dlouhá a že žádné zázračné návody a tajné recepty k rychlému osvícení neexistují. Zařadit hledání duchovna jen jako jeden z mnoha cílů cesty do Asie je proto nesmysl. Význam mají jen dlouhodobé pobyty na předem pečlivě zvolených místech, kdy člověk přesně ví, co a proč vlastně hledá. Za pár dní návštěvy v ášramu či buddhistickém klášteře se nedozvíte a nepochopíte nic.

Průměrný skutečně kvalitní jógový či meditační kurz nebývá kratší než půl roku. Několikadenní pobyt, na kterém vám někdo řekne, že se máte posadit do lotosové pozice, uvolnit se a sledovat svůj dech, je k ničemu. Skutečně přínosné programy vyžadují přísnou sebekázeň, které je přizpůsoben celý denní program. Aby se totiž člověk naučil ovládat svou mysl, musí se vzdát spousty běžných každodenních věcí. Musí začít vstávat třeba ve tři hodiny ráno, jíst jen vegetariánské jídlo bez chuti, vzdát se sexu, kouření a pití alkoholu, celý den nemluvit… Transformace osobnosti prostě není nic jednoduchého a není „zadarmo“. Tato omezení slouží k tomu, aby se v běžném životě neustále roztěkaná a rozrušená mysl zklidnila a mohla se ponořit sama do sebe.
           „Pokud to nezvyklé prostředí a dění budete vnímat očima turisty, ovane vás – a možná i unese – exotické kouzlo asijské religiózní kultury,“ varuje český buddhistický mnich Ashin Ottama. „Jestliže ale navštívíte klášter se záměrem z celého toho prostředí a dění také něco hlouběji pochopit, ocitnete se na prahu dlouhého procesu sestavování 10 000 kouskového puzzle. Otevře se vám rozsáhlá oblast slibující hluboké obohacení, ale také nekonečnou frustraci… V Asii má život mnicha také svoji velmi realistickou stránku a ten, kdo jde jen za svými ideály, obyčejně velmi rychle přistane na svém nose.“
    O rozčarování těch, kteří se do východních ášramů či klášterů vydali s povrchní touhou najít zde do tří dnů zaručený návod k osvícení bylo už napsáno mnoho. Srandu z nich mají i sami Indové – indická spisovatelka Gíta Mehta o nich napsala skvělou tragikomickou knížku Karma Cola. 
             Pár základních rad, kde a jak hledat, přineseme v příštím (posledním) díle seriálu. Není totiž nad osobní zkušenost. Můžete o tom stokrát číst a slyšet, ale mnohem lepší je všechno jednou vidět na vlastní oči a udělat si vlastní názor. „Čtením o koláči se nenajíš,“ shrnuje český zenbudhista Vlastimil Marek, proč se kdysi vypravil studovat zen do Japonska.

I když si z Asie neodvezete žádná mystická tajemství a nadpřirozené schopnosti, může vás cesta ve spirituálním smyslu obohatit. Setkání s mnoha odlišnými náboženstvími, s mnoha alternativními cestami hledání něčeho vyššího přinejmenším naučí člověka toleranci. Aniž byste hned propadli nějaké konkrétní módní východní víře a stali se z vás buddhisté, hinduisté či polonazí fakíři na ložích z hřebíků, můžete na Východě najít klid. Na mnoha místech Asie se totiž lze naučit meditačním a jógovým technikám, protistresovým adaptačním a relaxačním postupům, metodám koncentrace mysli a způsobům neustálého doplňování psychické energie, které se hodí i v našem uspěchaném „tržním“ západním světě a v běžném životě doma. S některými z nich jsme vás už seznámili.

Zkušenost s asijským duchovnem tak nemusí být žádným mystickým blouděním v nadpozemských světech, ale prostě a jen seznámením s efektivními způsoby psychohygieny. Zatímco očistě svého těla věnujeme na Západě každý den spoustu času a provádíme ji s až obsesívním úsilím, očistu svého vědomí a duše naprosto zanedbáváme. A že je co čistit! Průměrný Američan či Evropan prý denně zkonzumuje 150 tisíc slov, stráví 13,6 hodiny u médií všeho typu a „stáhne“ si do hlavy 63 gigabitů informací.

Podle Vlastimila Marka je největší přínos pobytu v asijském ášramu či klášteře v tom, že se tu člověk zpomalí, „defragmentuje si harddisk“ a naučí se naslouchat sám sobě: „Pak možná překvapeně zjistíte, že díky zdánlivé pomalosti a klidu se paradoxně dá stihnout mnohem víc práce. Pobytem v indickém ášramu se můžete naučit absolutní koncentraci na to, co právě děláte. Stoprocentně pracovat, ale pak taky stoprocentně odpočívat a už na práci vůbec nemyslet.”