Dopřejte si nový luxus: offline

 

“Ticho není absence něčeho, ale přítomnost všeho,” říká stará orientální moudrost. Pro digitální “ticho” to platí dvojnásob. A navíc to radikálně snižuje stres.

 

Jsme digitální feťáci. Podle vědců se chování uživatelů mobilů a počítačů podobá závislosti na nikotinu nebo alkoholu. Při zapnutí mobilu nebo přihlášení do sociální sítě se v mozku aktivuje centrum slasti – stejná oblast v hypotalamu, jako když gambler hodí minci do automatu. Po telefonu sáhneme v průměru každých 18 minut, tedy více než padesátkrát za den. Jde o nutkavou neurózu – svět se nám zdá v pořádku jen pokud máme nabitou baterii a plný signál. A když nám někdo volá nebo napíše na profil, je to pro nás podvědomé potvrzení, že vůbec existujeme a někomu stojíme za to, aby na nás myslel. Běda, pokud si mobil zapomeneme doma nebo na pár minut “spadne” Facebook! Zaplaví nás podobná úzkost, jako kdybychom byli nazí.

 

Peklo instantní konektivity

Na SMS, Facebooku, Instagramu nebo Twitteru nejsme sami nikdy. Na rozdíl od předchozích generací žijeme v “instantní konektivitě”, tedy ve stavu všudypřítomné propojenosti se všemi a okamžité dostupnosti kdekoli. Je to nejen zrádné, ale přímo zrůdné. Pokud jsme totiž online čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu, připomínáme vězně. “Dozorce” (třeba partner, kamarád nebo kdokoli jiný, kdo zná naše číslo) nás může kdykoli “zkontrolovat” a něco po nás chtít. Instantní konektivita tak maže náš volný čas, ničí náš rodinný život a devalvuje naše zážitky. Když vám šéf smí zavolat i v neděli nebo na dovolenou, pak nikdy neodpočíváte. Jste sice u moře někde na druhém konci zeměkoule, ale mentálně jste zůstali v kanceláři.

Chvíli “jen pro sebe” nemáme dokonce ani u oběda nebo na záchodě. A pozor, vypnout mobil příliš nepomáhá. Zaprvé se cítíme provinile a zadruhé dobře víme, že nás po jeho zapnutí začne operátor bombardovat oznámeními o nepřijatých hovorech. A ještě horší je, když po návratu z dovolené zapnete mejl a sledujete nabíhající počítadlo nepřečtených zpráv. Sto, dvě stě, pět set…

 

Žádný signál!

Bez mobilu se sice skoro neobejdeme, ale další bič si už na sebe pleteme sami. Na sociálních sítích dobrovolně spoluprožíváme stovky cizích životů, noříme se do víru cizích myšlenek, seznamujeme se s myriádami cizími zážitků… Platíme za to nejen časem, ale i rozptýlením pozornosti. Kvůli bezbřehé virtualitě nestíháme žít svůj vlastní život a kvůli nekonečné propojenosti s druhými se nedokážeme soustředit sami na sebe. Čím víc jsme virtuálně svázáni se stovkami “přátel”, tím míň to přestáváme být my. Přílišná digitální socializace nám krade osobnost.

Lidé ale postupně zjišťují, že nedostatek komunikace je často paradoxně výhodou. Co se stane, když se odpojíte? Na webu www.eccentricclub.cz to popsal Jakub Horák z treku do nepálského království Mustang: “Žádný signál! Ocitnout se dnes v prostoru bez internetu a telefonu je obrovský luxus. Prvních pět dnů máte silnou potřebu sdílet své zážitky. Pokud ale nemáte kam posílat fotky, statusy, nebo alespoň esemesky, ocitne se vaše mysl v nečekané situaci – musí to všechno zažívat sama a sama sobě být svědkem, že to zažívá! Zážitek s dvojnásobnou intenzitou ji tak vykolejí, že po týdnu už přestane situaci komentovat a jenom zírá…”

Odpojení podle Horáka přináší neuvěřitelnou tvořivost, protože naše ego už nesvazuje nutnost s někým něco virtuálně sdílet: “Přijde období kreativních erupcí. Dostáváte neuvěřitelné nápady. Co by se dalo dovážet a vyvážet, naprogramovat, založit, napsat, zorganizovat. Spousta z těch nápadů má i reálný základ, ale kdybyste je všechny chtěli realizovat, potřebujete sedm životů…”

 

Skutečný život

Z osobní zkušenosti bych dodal, že druhé stádium odpojení provází i dokonalé “čištění hlavy”. Když vám totiž nemůže nikdo volat ani psát a když si nemůžete číst zprávy a novinky, vaše infofeťácká mysl se dostane do informačního absťáku. Z nedostatku podnětů začne vytahovat staré nezpracované obsahy, přežvykovat je, řešit a znovu ukládat. Kdo mi kdy ublížil, nespravedlivě na mně křiknul, pomluvil mně, nezaplatil včas fakturu, šlápnul mi na bebíčko… Jedině offline si to všechno můžu “odžít”.

Díky delšímu odpojení se navíc i vnitřně srovnáte a najdete klid. Minimální dobou jsou tři týdny. „Můj život byl náhle plný vnitřně obohacujících událostí, setkání s lidmi ve skutečném životě, frisbee, jízdy na kole a klasické řecké literatury,” hodnotí to americký novinář Paul Miller, který podnikl experiment s ročním offline režimem. „Zjistil jsem, že klid offline je jako droga,” dodává blogger David Roberts. “Bylo slastně dekadentní jen tak sedět v časném odpoledni s nohama na okenním parapetu a sledoval, jak vítr houpe stromy před domem…”

 

Stav “flow”

A navíc si všimněte tragikomického paradoxu. V řadě duševních zaměstnání je za základní předpoklad vysokého pracovního nasazení považován stav online. Šéf vyžaduje, abyste byli nejen fyzicky přítomni v kanceláři nebo v redakci, ale taky měli zapnutý mobil, mejl, ICQ a často i Facebook. Jenže je to přesně obráceně: všechny tyhle komunikační kanály soustředěné práci nejen nepřispívají, ale naopak ji znemožňují.

Jedině v offline totiž můžeme zažít to, co západní psychologové označují jako pocit flow (plynutí). Jde o soustředěnou koncentraci a absolutní propojení s tím, co právě děláme. Flow je stav, kdy nám připadá, že se čas zastavil a kdy to, co děláme, poutá veškerou naši pozornost. Všechny rozptylující myšlenky jsou pryč, veškerá naše energie je směřována jen do jednoho „proudu“. Výsledkem spontánní radostné zaujetí, vytržení a nadšení – prostě stav „lepší než drogy“. Že jste to při práci nikdy nezažili? Pak buď děláte špatnou práci, nebo jste při ní online.

Osobně flow často zažívám při psaní na chalupě. Články, scénáře, knihy, to všechno tam vzniká samo od sebe a radostně. Na chalupě totiž nemám internet a mobil můžu vypnout. Na rozdíl od Prahy, kde by mi to asi neprošlo. A nebo v odlehlých místech bez signálu, kam čas od času vyrážím. Třeba během nekonečné jízdy autobusem přes Írán.Skoro celou trasu se tam před vašima očima rozkládá jednotvárná žlutošedá placka solné pouště Dašt–é Lút. “V poušti není nic, co by vás rozptylovalo a široko daleko se vám naskýtá pořád stejný obraz,” komentuje to v jedné ze svých knih slavný italský horolezec Reinhold Messner. “Často není slyšet nic než vítr mezi zrnky písku. To ticho! V nepřítomnosti věcí a podnětů se člověk ze všeho nejdříve zalekne sám sebe. Potom té naprosté prázdnoty. V tomto pnutí pak nacházíte poušť sami v sobě…”

Jakmile offline jednou zažijete, budete ho chtít už pořád. Nejde o žádné zalézání do jeskyně a odmítání moderního světa. Jde o to aspoň občas přestat být otroky technologií a svobodně se nadechnout jako lidé vysvobození z Matrixu. Ale hlavně je offline až snobsky luxusní – skutečně bohatým lidem se přece nedovoláme.

 

Jak na to?

Čím dál víc populárnější je takzvaný digitální detox, tedy cílené odpojení od všech informačních kanálů (mobil, web, televize a rádio), a to na různě dlouhou dobu. Přináší to ponor do sebe sama, nalezení odpovědí na nejrůznější nevyřešené problémy, snížení stresu, lepší koncentraci, zklidnění a odstranění podrážděnosti, lepší mezilidské vztahy…

  1. Odjeďte do mongolské stepi, do vnitrozemí Islandu, do Severní Koreje nebo někam jinam, kde není signál. Taková místa jsou kupodivu ještě i v Česku (viz mapy pokrytí operátorů), ale bohužel mizí jako sníh na slunci. Chalupa bez signálu je už dnes stejnou vzácností, jako dřív chalupa bez elektřiny. A že je zapnutý mobil zárukou bezpečí? Omyl – před pár lety jste přece do lesa na houby vyráželi bez něj a taky jste přežili.
  2. Odpojit se v běžném životě je už dnes prakticky nemožné. Čas od času ale můžete mobil cíleně nechat doma a místo sdílení fotek oběda na Facebooku poslouchat hudbu nebo otvírat knížku. Šéf bude brblat a kamarádi hartusit, že jste nedostupní, ale v nejhorším se to dá svést na zapomětlivost.
  3. Vyhražte si činnosti, při kterých budete vždy offline. Hraní s dětmi, procházky lesem, vaření… Je to jen na vás. Ale je to velmi obtížné – podle průzkumu firmy Durex je 40 % z nás kvůli zvonícímu mobilu ochotno přerušit i sex!
  4. Prožijte “tech-free” dovolenou v místech, kde jsou buď zakázány mobily a počítače, nebo tam schválně není signál. Omezování hostů? Ne – naopak snaha zajistit jim dokonalý odpočinek. Příkladem je třeba hotelový komplex Chiva Som Retreat v thajském Hua Hinu, resort Six Senses na Maledivách nebo camp Sal Salis na pobřeží Ningaloo Reef v Austrálii.