Krása nad zlato?

Zoufalé prohledávání odpadních trubek trvalo téměř 48 hodin, ale výsledek se vyplatil. Zlatý zásnubní prsten s obřím diamantem nalezen a velké díky patří sousedům. To tak ve zkratce.

Haleigh Morrissey toužila v zimních měsících po krásném opáleném tónu pokožky, a tak využila pomoci kosmetického přípravku. Samoopalovací mléko nanášela po celém svém těle, když si všimla, že překrásný zásnubní prsten je také pokryt hojnou vrstvou mléka. Požádala o pomoc svého snoubence, ať jí prsten sundá a zabalí do papírového ubrousku, že si ho pak umyje, a odloží na umyvadlo.  „Nechtěla jsem mít překrásný prsten ještě více zapatlaný“, říká. Jenže, když se po aplikaci krému a znovu nabytém bronzovém odstínu rozhodla uklidit po sobě nepořádek v koupelně, na prsten zabalený v papírovém ubrousku zapomněla. A jak sama říká, „ubrousek položený na umyvadle vzala a hodila ho do záchovu. A spláchla.“ Okamžitě si uvědomila, co se stalo.

S obrovskou pomocí svých sousedů, kteří odpadní systému v domě procházeli s kamerou a jednotlivé úseky natáčeli, nalezli prsten zachycený v řasách.  Nejprve ho neviděli vůbec, ale záře diamantu ho odhalila.

Haleigh se dnes celé situaci směje a dodává, že další aplikaci samoopalovacího krému odkládá. Svým sousedům velice děkuje.

Zapomenuté peníze

 Stalo se vám někdy, že jste zašli do vašeho obchodu s potravinami, naplnili nákupní košík dle pečlivě připraveného nákupního seznamu, vyskládali zboží na pokladní pás, mezitím paní pokladní jednotlivé položky projela kasou, vy jste zase suroviny naskládali zpět do košíku a chtěli jste zaplatit? Prohledali jste bundu, kalhoty, tašku, druhou kapsu u kalhot, znovu jste zašátrali v kapsách u bundy… a peníze nikde? Asi stalo. A co jste dělali? Požádali jste paní pokladní, zda si skoro nakoupené zboží můžete u ní nechat a odběhli jste si domů pro peníze?

Anetě Smith ze severního Londýna se výše popsané stalo, jen neutíkala domů pro peníze. Jelikož Aneta chodí do obchodu s potravinami pravidelně a dá se říci, že se se všemi pokladními zná, ne však osobně, ale od vidění, překvapilo jí, co se stalo. Paní pokladní na její otázku, zda si může zboží u ní zanechat, že se za chviličku vrátí i s penězi, nabídla, že zboží za ní zaplatí sama. Prosím? Ano, že zboží za Anetu zaplatí vlastními penězi. A Aneta, až půjde zase příště nakupovat jí peníze vrátí. To se moc často nestává, že?

Aneta peníze nepřišla vrátit při příští návštěvě, ale téměř okamžitě. Jak sama dodává, „čekala jsem dost, ale toto ne. Vlastně do dneška tomu nevěřím. Ani nevím, kdyby se něco podobného stalo někomu jinému, zda bych mu i já takto pomohla.“

Strážní andělé

Když se známému argentinskému novináři a spisovateli, Hernanu Casciarimu, který zrovna trávil dovolenou v Uruguayi v pronajatém pokoji místního AirBnb, stala srdeční příhoda, byl okamžitě převezen do nemocnice. Ovšem né v ledajaké sanitce. Osobním vozem majitele objektu a v doprovodu policejní eskorty. Jeho hostitelé, resp. pronajímatelé objektu navíc darovali krev na záchranu života jejich hosta.

A jak sám Casciari říká, čekal dost, ale nic podobného by ani sám nenapsal ve svých příbězích. „Víte, oni jsou tak srdeční a o každého svého hosta se starají jakoby to byl člen jejich rodiny. Toto mě velice překvapilo. V dnešním světe internetu a pseudo přátelství. A to, že ještě darovali krev a každý den mě v nemocnici navštěvovali a těšili se z mého uzdravování. To se vážně nevidí. Já svým strážným andělům děkuji za záchranu mého života a za jejich srdečnost a lidskost.“