Velrybí kamarádky

Zvykli jsme si slýchávat příběhy o zvířecícm kamarádství. Nepřekvapí nás, když si kočka hraje se psem, když se náhradní mámou kolouška stane fena německého ovčáka, ale možná se zarazíme, když uslyšíme, že se kamarádí i velryby.

Christine Callghan, průvodkyně na výletní lodi směřující za velrybami poblíž kanadského pobřeží Nové Skotsko, by mohla vyprávět. Byla to právě ona, kdo se stal svědkem nevšední podívané a dechberoucího zážitku přátelství. Christine zalarmovala pobřežní hlídku informací o velrybě zapletené do rybářských sítí. Než hlídka k velrybě dorazila, Christine sledovala, jak věrně po boku z rybářských sítí „uvězněné“ velryby téměř nečinně plave ještě jedna velryba. Jakmile se týmu záchranářů podařilo uvolnit i poslední část síťové pasti a velryba opět nabyla svobody, ta druhá, doposud jen zpovzdálí vše sledující, začala vyskakovat z vody.

„Stále ještě nemohu pořádně najít slova a popsat to, co jsem viděla, ale jakmile velryba začala vyskakovat z vody, brala jsem to jako poděkování za kamarádčinu svobodu“, říká dojatá Christine.

Dobrou zprávou na konec je i to, že ona uvězněná velryba se ze svých zranění uzdravila a společně se svou kamarádkou stále připlouvají k břehům Nového Skotska.

O lasičce, co fotografům zachránila den

To je tak, když máte nějakou představu a jdete si za ní. Wildlife fotografové, nebo-li fotografové volně žijících divokých zvířat, často stráví hodiny a hodiny čekáním. Čekáním na zvíře v jeho vlastním teritoriu. A stává se často, že se zvíře někde zapomene a na fotografy smluvenou schůzku se nedostaví.

Něco podobného se stalo dvěma kanadských fotografům Karriemu a Jamiemu, kteří se rozhodli, že si pořídí nádherné fotky medvědů grizzly v záplavě pampeliškových květů. Měl to být naprosto ideální den. Fotografové si připravili veškerou nutnou fotografickou techniku, sbalili svačiny a šli svému snu naproti. Nutno podotknout, že vstali i v nekřesťansky brzkou ranní hodinu, aby byli na svém ideálním místě včas. A čekali, a čekali. Čekali několik hodin a neukázal se ani jeden medvěd.

Když už pánové skoro začínali balit všechno své vybavení, náhle zpozorněli. Kousek od nich cosi zašustilo a pohnulo se. Ne, nebyl to medvěd. Byla to lasička. Možná si pomyslíte, tsss, jen lasička?! Fotografové Kerri a Jamie byli nadšeni, protože se stali svědky mrštných pohybů této drobné šelmy, která je nechala nahlédnout do svých lovecký technik a rychlých a ladných skoků. Jejich setkání s divokým lovcem trvalo pouhých 10 minut, ale přineslo jim tolik vzrušení a euforie, že zapomněli na původní ideální kompozici.

A proto, mějte své sny, ale když se zrovna nedaří, nesmutněte, radujte se z maličkostí.

Bruno záchranář

Španělské turistické středisko San Pedro del Pinatar má psa záchranáře. Vše začalo jednoho dne, když jeho majitel, plavčík David Alvarez, vzal svého psího miláčka s sebou do práce. Nechal Bruna plavat v moři a všiml si jeho vrozených plaveckých schopností. Bruno je Novofundlanďan, původně rybářský pes, milující vodu a plavání. Navíc má skvěle vyvinuté svalstvo, přirozeně mastnou a voděodolnou srst, plovací blány mezi prsty a dokáže vytáhnout z vody i pěkně těžké kousky. Ideální záchranář. Netrvalo dlouho a Bruno se stal kolegou svého páníčka.

Dnes již Bruno není jediný psí záchranář ve španělské provincii Murcia, pan Alvarez přesvědčil místní pobřežní hlídku k najmutí více čtyřnohých kolegů.