Za jeden provaz

Krissy Mae Cagneyová strávila deset let svého života bojem se svou závislostí. Závislostí na alkoholu. Dnes, když je tato dekáda jejího života za obrovskou tlustou čarou, pomáhá lidem najít cestu zpět.

S pár přáteli se rozhodla založit posilovnu pro podobně „postižené“ závislostí. Místo kam se mohou uchýlit, kde najít podporu a stát se komunitou, kde všichni táhnou za jeden provaz. A nutno říci, že se jí to povedlo.

Členy jejího „fitka“ se mohou stát všichni, kteří v uplynulých 24 hodinách opustili dveře léčebny nebo od jejich propuštění uběhlo až pět let. Za poslední rok získala prostřednictvím pogramu „GoFundMe“ 78 000 dolarů, ze kterého poskytla bezplatné členství 100 osobám.

Krissy k tomuto projektu dodává. „ Když jsem byla závislá já, docházela jsem na skupinová cvičení, na sezení s terapeuty. Ale pořád mi chybělo místo, kde bych se cítila dobře mezi svými. A to mi teď naše posilovna nabízí. Všichni se tu navzájem podporujeme a ukazujeme nově příchozím, že to jde nespadnout znovu na dno. Dřeme a motivujeme se ke zdravému mučení našich těl a výsledkem jsou pak hormony štěstí.“

Už zase nosí copánky

Když před dvěma lety Isabelina maminka podlehla vzácné nemoci, zůstala Isabela sama se svým obětavým tatínkem. Tatínek se snažil maminku ve všech směrech nahradit, ale každodenní zaplétání Isabeliných dlouhých vlasů bylo nad jeho síly. Jednoho dne se mu ruce do vlasů zamotaly natolik, že nebylo jiné cesty než je z vlasů vystříhat. To Isabela oplakala.

Jakmile Isabele zase vlásky dorostly, raději je nosila rozpuštěné nebo ledabyle svázané v culíku.

Jednoho dne si však všimla místní řidičky autobusu, která u školy česala vlasy Isabelině spolužačce. Na rozdíl od jejího tatínka bylo vidět, že ví, co dělá. A tak Isabela sebrala odvahu a milou paní řidičku požádala, zda by jí také nezapletla pár copánků. Od té doby Isabela zase nosí copánky a jiné druhy culíků, protože paní řidička češe Isabeliny vlasy každý den. „Když mě Isabela požádala, zda bych jí neupletla copánek, neváhala jsem ani minutu. Věděla jsem, co se stalo. Uvědomila jsem si, co dělá maminky maminkami. Češou svým holčičkám vlásky.“ dodává utažská řidička autobusu.

Včely zachráněny

Geniální nápad, jak zachránit obrovský úhyn včel, se zrodil v hlavě teprve 17letého středoškolského studenta. Dereck Woo z Greenwichské střední školy v Connecticutu poslouchal rádio, kde se zrovna povídalo o problematice úhynu včelstev. Včely, které sbírají vodu z květů a listů, jsou touto vodou otráveny, protože jsou v ní obsaženy pesticidy. Respektive voda, kterou se rostliny zalévají a která později putuje rostlinou z půdy přes kořeny, stonky a listy, a následně která je včelami sbírána, nabaluje po cestě rostlinou glukózu, na kterou se naváže pesticid. Pesticid po tomto procesu je až čtyřnásobně koncentrovaný!

Co se dělnicím v úlu po požití pesticidů stane? Nejsou schopné létat, motají se v kruhu, nachází se v křeči a ve velkém počtu hynou.

Derecka napadlo, aby se zemina, ve které rostliny rostou, smíchala s dřevěným úhlím Biochar v poměřu 4:1 (zemina:uhlí). Dřevěné uhlí na sebe naváže většinu pesticidů, které nepřechází do vody a včelstva jsou tak zachráněna.

Zahraniční média nepřináší informaci o tom, jak Derecka tento způsob záchrany napadl, ovšem šíří světem dále, že farmáři již doporučený poměr začali používat a radu si nesmírně chválí.