Prožitek přítomnosti

Včera už bylo, zítřek je daleko. Dnes je teď. Vychutnejte si přítomnost!

Ivan Brezina

            Chcete prožít plnější, vyrovnanější a šťastnější život bez stresu? Zkuste jednoduché asijské principy práce s vlastní myslí. Jen je nejdřív musíte vyhrabat z haldy mystických nesmyslů. Díl třetí: Tady a Teď.

Východní způsob přístupu ke světu klade velký důraz na přítomnost, ve které my ze Západu prakticky nežijeme. Buď totiž neustále vzpomínáme na to, co bylo, nebo fantazírujeme o tom, co bude. Naše mysl neplodně osciluje mezi nevyřešenou minulostí plnou traumat, neúspěchů a zklamání, a nejistou budoucností, plnou obav a strachu. Jsme zombie, ovládané minulými selháními: co jsme kdysi prošvihli, co jsme podělali… Nejen, že to nikam nevede (minulost nezměníme), ale ještě nás to ochromuje. Dokonce i svůj pocit štěstí odvozujeme z přehrávání šťastných vzpomínek na minulosti a snění o tom, jaké údajné radosti nás čekají v budoucnosti.

Svazuje nás ale i strach z událostí, které se nejspíš nikdy nestanou. Co když si příští týden na lyžích zlomím nohu? Co když jednou nebudu mít na splátky hypotéky? A nebo se ty události sice stanou, ale nezabráníme jim. Vaše rodiče jednou zcela jistě umřou a vy budete jednou zcela jistě vyhozeni z práce. Ale v čem vám pomůže, když se toho budete bát celé roky předem? V ničem, jen si tím způsobíte mnohem větší utrpení, než jaké zažijete, až to jednou skutečně přijde.

Pavle, já jím!

Budoucnost velmi pravděpodobně nebude tak růžová, jak si ji naplánujeme, ani tak černá, jak se jí obáváme. Bude jiná, než si dnes umíme představit, a připravit se na ni stejně nemůžeme. Jediné, co máme, je přítomnost. Existuje jen chvíle, ve které právě Tady a Teď čtete tyhle řádky. Všechno ostatní jsou jen chiméry ve vaší hlavě, které vám zbytečně způsobují trápení.

Často to má až tragikomickou podobu. Vzpomínám, jak jsme v květnu 1994 indickém v Zanskaru za svítání přecházeli zasněžené sedlo Singge La (5050 m). Dokonalý kruhový výhled na okolní hory, vycházející slunce a můj duch, svobodně poletující jiskrně mrazivým povětřím jako pták… „Tady je to krásné, sem se musím ještě někdy vrátit!“, říkal jsem si. Jenže já tam přece v tu chvíli právě byl! Nemělo smysl přemýšlet, jaké to bude, až se tam dostanu ještě někdy znovu. A od té doby jsem se tam samozřejmě už nikdy nedostal. Chystám se tam až letos v létě, a už teď kvůli těšení na Himálaj žiju v budoucnosti. Nejsem Tady a Teď.

Naše neschopnost naplno prožívat přítomnost plyne i z toho, že velmi často sice děláme jedno, ale zároveň už myslíme na druhé. Telefonujeme, k tomu píšeme na počítači, pijeme kafe a navíc ještě periferně posloucháme dvě kolegyně, krafající u vedlejšího stolu o tom, kdo s kým spí. Jen málokdy se prostě plně soustředíme jen na jednu jedinou věc. Sami si uvědomte, jak často jste duchem „mimo“ a jak často nežijete Tady a Teď. Naprostou většinu času zkrátka mentálně netrávíme tam, kde zrovna jsme, tedy v přítomnosti.

Příklad: v redakci jednoho časopisu se mnou kdysi pracovala produkční Soňa. V poledne si vždycky ohřála oběd, pustila se do jídla a přestala vnímat realitu. Když za ní v tu chvíli přišel šéfredaktor a ptal se jí, kdy se bude fotit a kdy se pojede na reportáž, řekla mu: „Pavle, já jím!“ Pavel se rozčiloval, ale Soňa měla pravdu. Když člověk jí, má jen a pouze jíst a soustředit se na chuť každého sousta. A když pracuje, má jen a pouze pracovat a nepřemýšlet o tom, co si dá k obědu.

Jiný příklad: ráno jdete do práce, ale místo, abyste si všímali barvy dlažebních kostek, zpěvu ptáků v parku a chladu mlhy nad řekou, přemýšlíte, co se asi semele na poradě. Pak sedíte na poradě, ale místo abyste sledovali, co na ní kdo říká, esemeskujete s přítelkyní a řešíte, na co půjdete večer do kina. Večer sedíte s přítelkyní v kině, ale nevnoříte se do děje filmu. Místo toho v duchu plánujete, jak o víkendu vyrazíte na kolo. A když pak o víkendu šlapete do pedálů, nesoustředíte se na jejich rytmus a na krajinu ubíhající kolem. Přemýšlíte, komu jste v pátek v práci nestihli zavolat a jak zas budete v pondělí muset vstávat na poradu.

Splašené opice

Podle buddhistů jsou naše myšlenky jako splašené opice, které neustále skáčou z větve na větev. Nejen že je neovládáme, ale jsme v jejich vleku. To ony ovládají nás. Řada buddhistických meditačních technik se proto snaží ty mentální opice zklidnit a usadit tak, aby se člověk mohl soustředit pouze na přítomnost. Výsledkem je stav satipatthana či satí, který angličtina popisuje termínem mindfulness. Do češtiny se to dá přeložit jako aktivní, vědomá pozornost, sebevědomá mysl, duchapřítomnost či prostě bdělost. Je to stav, kdy si naše vědomí soustředěně všímá, co se děje kolem, ale nehodnotí to. Přijímá věci takové, jaké jsou, ale nic k nim nepřidává.

Západní psychologové v této souvislosti mluví o pocitu flow (plynutí), což je naprostá koncentrace na určitou činnost a absolutní propojení s tím, co právě děláme. Flow je stav, kdy nám připadá, že se čas zastavil a kdy to, co děláme, poutá veškerou naši pozornost. Všechny rozptylující myšlenky jsou pryč, veškerá naše energie je směřována jen do jednoho „proudu“. Jde o radostné zaujetí, vytržení, stav „lepší než drogy“. Určitě znáte třeba pocit, kdy vás do sebe pohltí kniha nebo film. Náhle jste uvnitř příběhu a nevnímáte, že venku troubí auta, nebo že vedle vás ve tmě sálu někdo šustí pytlíkem s popcornem. Nic vás nedokáže vyrušit. Děj knihy nebo filmu vás zaujal natolik, že vy sami jste ten děj. Jste plně v přítomnosti, jste Tady a Teď.

Děti to umějí samy od sebe – zaberou se do hry tak, že nevnímají okolní svět. Nám se to ale daří jen výjimečně, ve

vzácných okamžicích. Při sezení u ohně v horách, při sexu, při sledování napínavého fotbalového zápasu, při hledání na webu, když to člověk „už už“ má… Osobně flow pravidelně zažívám při jízdě vlakem nebo autobusem. Dívám se z okna a ubíhající krajina mne pomalu vtahuje kamsi dovnitř, do slastného stavu pouhého prožívání, ne–myšlení.

Tenhle úžasný pocit čisté přítomnosti nejčastěji zažijete i při cestování. Nic vás totiž nerozptyluje, celý svůj dosavadní život jste nechali kdesi za sebou. Jste sjednoceni s tím, co právě je. Lucie Nováková to v knize Dva roky po Asii stopem popisuje těmito slovy: „Sedím v kamionu, usrkávám horký přeslazený čaj, poslouchám íránské halekačky a koukám, jak pouštní hory před námi mění barvu podle zapadajícího slunce. Vím, že právě teď bych nechtěla být na žádném jiném místě na světě ani v žádné jiné době. Není nic, co by mi chybělo nebo co bych chtěla změnit. Snad jen to slunce by mohlo zapadat pomaleji…“

Lék na prokrastinaci

Stejně to ale funguje třeba když se plně ponoříte do práce, která vás vnitřně uspokojuje a baví. Nevidíte, neslyšíte a prostě jen pracujete, bez ohledu na hodiny. Práce v tu chvíli přestává být prací a stává se hlubokým ponorem dovnitř, obdobou náboženského vytržení. Takovou „meditací“ se ale může stát téměř každá všední a banální činnost, pokud ji děláte na 100 %.

Buddhisté se učí nořit do flow a dosahovat stavu Tady a Teď takřka „na povel“. Aktivní, bdělá mysl (která není zajatcem minulosti a rukojmím budoucnost) věnuje maximální pozornost tomu, co právě děláme. Pokud se bdělé všímavosti naučíte, zdánlivě se nic nezmění. Uslyšíte a uvidíte naprosto normální věci, úplně stejné, jako předtím. Ale začnete svůj život prožívat jinak, hlouběji. Zlepšuje to psychické zdraví a zvládání negativních emocí, posiluje paměť, zvyšuje pocit životního štěstí. Uvědomělé prožívání přítomného okamžiku vám totiž odkryje, že skutečné vnitřní štěstí už tu je, vždycky tu bylo a ve skutečnosti vás nikdy neopustilo. A maximální soustředění na to, co právě děláte (ať už je to cokoli) samozřejmě výrazně zvyšuje i pracovní výkon. Právě proto dnes po metodách výcviku flow, satipatthany či chcete–li Tady a Teď stále častěji sahají špičkoví západní manažeři a další lidé, kteří toho v životě potřebují stíhat co nejvíc. Všimli si, že východní metody koncentrace jsou skvělým lékem na prokrastinaci.

Naučit se žít ve stavu Tady a Teď skoro čtyřiadvacet hodin denně trvá řadu let. Můžete se ale aspoň pokusit tento stav aspoň navozovat častěji, než se vám až dosud dařilo. Existují na to dvě jednoduché metody. Buď se soustřeďte na svůj dech – jednoduchou meditační pomůcku, která je s vámi pořád. Vnímejte jeho rytmus, pozorně sledujte každý výdech a nádech, sledujte, jak vzduch proudí nosními dírkami dovnitř a ven… Za pár minut možná překvapeně zjistíte, že jste v přítomnosti najednou nějak víc než předtím.

Káva jako rituál

Druhou metodou je učit se dokonale vychutnávat drobné a banální každodenní radosti. Proměňovat je v malé rituály. Kafe do sebe můžete nalít během telefonování, čtení novin nebo horečného přemýšlení, co všechno se zase dneska v práci podělá. Nebo si můžete na dvě minuty sednout, odpojit se od reality, zavřít oči a plně se soustředit na to, jak kafe voní, jak chutná, jak vás v dlaních hřeje hrnek, jak vám každý hlt nápoje klouže do žaludku…

Intenzivní prožívání přítomného okamžiku se dá trénovat prakticky neustále. Vyberte si jakoukoli zdánlivě automatickou každodenní činnost, a začněte si ji naplno uvědomovat. Když doma vaříte, prostě a jen vařte. Staňte se nožem, který krájí cibuli a nemyslete na to, co jste dnes nestihli a co vás čeká zítra. Při procházce v lese nepřemýšlejte, co bude večer v televizi, ale staňte se jen a pouze nohama. Soustřeďte se na každý došlap, vnímejte, jak se svaly vašeho chodidla zatínají, jak se liší měkkost lesní půdy od tvrdosti dlažby…

V přítomnosti můžete být i při nudných nebo nepříjemných činnostech, které díky tomu nudné a nepříjemné být přestanou. Když sedíte v zubařském křesle, všímejte si, jakou barvu má světlo reflektoru, jak je vymalován strop ordinace a jak zní zvuk vrtačky. Nejen že to rozpustí strach z bolesti, ale ještě vám to pomůže objevit detaily, kterých byste si jinak vůbec nevšimli. Jiné rozměry reality, dostupné jen duchapřítomné mysli ve stavu Tady a Teď.

Jak se naučit žít v přítomnosti?

Asi nejúčinnějším způsobem trénování uvědomělé pozornosti, je 2500 let stará buddhistická meditační technika vipassana (vhled). Tato metoda transformace mysli prostřednictvím nezúčastněného sebepozorování vám pomůže „vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou“. Jejím cílem je dosáhnout co nejdelšího a nepřerušovaného vědomí přítomnosti, neustále být pozorně všímavý ke všemu, co se kolem vás právě děje. Desetidenní pobytové kurzy vipassany jsou zcela zdarma, a to včetně jídla a ubytován. Základní informace v češtině plus seznam center v Asii i Evropě, kde se vipassana vyučuje, najdete na adrese www.dhamma.org.

Přečtěte si dvě základní knihy. První je Mihaly Csikszentmihalyi: O štěstí a smyslu života: Můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu? Jak dosáhnout šťastného života bez ohledu na vnější okolnosti (Nakladatelství Lidové noviny, 1996). Kniha maďarského psychologa pojednává o fenoménu flow a o umění žít v přítomnosti.

Druhou základní knihou je Leo Babauta: Soustředění. Jak nalézt klid a jednoduchost v hektické současnosti (Jan Melvil Publishing 2011, www.melvil.cz). Jde o praktický návod na využití metody Tady a Teď v každodenním životě – jak se naučit plně soustředit, uplatňovat tvůrčí schopnosti, pracovat efektivně i užívat si každého okamžiku. Vše o zjednodušování, zužování pozornosti na ty nejzákladnější věci, kterých nejvíc záleží.

Článek je pokračováním „Může Evropanovi pomoct východní meditace

Autorem článku je Ivan Brezina, novinář, cestovatel. Ivanovy příspěvky pravidelně vychází v Mladé frontě DNES, Lidových novinách, Hospodářských novinách, Marie Claire, Elle, Koktejlu, Neviditelném psu. Ivan je také redaktorem v G.cz. Během své novinářské praxe obdržel dvě novinářské ceny za první místa (v roce 1999 v soutěži Příběh uprchlíka a v roce 2001 za reportáž o indickém náboženském svátku Kumbh Méla).